Jednoduše řečeno – podle zákona o DPH se dovozem zboží rozumí jeho vstup ze třetí země na území Evropské unie. Celní předpisy ho definují jako dopravení zboží ze státu mimo Evropskou unii na jednotné celní území EU.

Vznik povinnosti přiznat DPH při dovozu vzniká a zdanitelné plnění je uskutečněno podle § 23 zákona o DPH

• propuštění zboží do celního režimu volný oběh,
• propuštění zboží do celního režimu konečné užití nebo
• propuštění zboží do celního režimu dočasné použití s částečným osvobozením od cla.

To znamená, že plátci vzniká povinnost přiznat nebo zaplatit daň za zdaňovací období, ve kterém bylo zboží do některého z těchto celních režimů propuštěno.

Z ustanovení § 12 odst. 1 zákona o DPH vyplývá, že místem plnění při dovozu je ten členský stát, na jehož území se zboží nachází v době, kdy zboží vstupuje ze třetí země na území EU. Jelikož Česká republika nesousedí s žádnou třetí zemí, nemůže zboží při dovozu ze třetí země vstupovat přímo na území České republiky jinak než letecky. To znamená, že v tuzemsku může mít dovoz místo plnění dle ustanovení § 12 odst. 1 zákona o DPH pouze v případech, kdy bude zboží dopravováno ze třetí země letecky přímo na tuzemské letiště.

Zjednodušeně můžeme říct,
že kde se clí,
tam se i daní

V případech, kdy je zboží ze třetí země dopravováno do EU jinými druhy dopravy než letecky, vždy vstupuje na území EU v jiném členském státě. To znamená, že se zboží v době, kdy vstupuje na území EU, nachází na území jiného členského státu EU a v tomto členském státě je tedy místo plnění. Pokud by v tomto členském státě EU (členském státě vstupu) nebylo zboží propuštěno celními orgány do celního režimu, při kterém vzniká daňová povinnost při dovozu definovaných v ustanovení § 23 zákona o DPH, ale bylo by propuštěno do celních režimů uvedených v ustanovení § 12 odst. 2 zákona o DPH (např. celní režim vnějšího tranzitu, uskladnění v celním skladu, svobodného pásma, dočasného použití s úplným osvobozením od cla nebo aktivního zušlechťovacího styku), tak se místo plnění předmětného dovozu přesouvá do členského státu EU, ve kterém bude tento celní režim ukončen.

• Například pokud dovážené zboží vstoupí do EU v Německu, kde bude propuštěno do celního režimu tranzitu za účelem jeho přepravení pod celním dohledem z Německa k celnímu úřadu do tuzemska, u kterého bude tento celní režim ukončen a kterému bude podáno celní prohlášení na propuštění do celního režimu volného oběhu, přesouvá se místo plnění dovozu do tuzemska.

Plátce registrovaný k DPH v České republice dováží zboží z Malajsie a zboží je do Evropské unie dopraveno letecky na letiště do Vídně; vstoupilo tedy do EU v Rakousku.

Varianta 1

V Rakousku bylo zboží propuštěno do celního režimu tranzitu za účelem jeho přepravení pod celním dohledem k celnímu úřadu do Brna, u kterého byl režim tranzitu ukončen a kterému plátce registrovaný k DPH v ČR coby dovozce podal celní prohlášení na propuštění zboží do celního režimu volného oběhu.

Řešení 1

Předmětný dovoz má místo plnění v tuzemsku ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 a plátci DPH vzniká povinnost z dovezeného zboží přiznat českou DPH.

Varianta 2

Plátce registrovaný k DPH v ČR podá celní prohlášení na propuštění dovezeného zboží do celního režimu volného oběhu již rakouskému celnímu úřadu na letišti ve Vídni.

Řešení 2

V takovém případě má předmětný dovoz místo plnění v Rakousku dle ustanovení § 12 odst. 1 zákona o DPH a je tedy předmětem rakouské DPH. Pokud bude zboží po propuštění zboží do celního režimu volného oběhu přepravováno (tedy přemísťováno ve smyslu ustanovení § 4 odst. 5 zákona o DPH) do České republiky, bude dovoz v Rakousku od DPH osvobozen od daně dle ustanovení čl. 143 písm. d) Směrnice Rady 2006/112/ES (viz v českém zákoně o DPH ustanovení § 71g).
Jelikož se přemístění zboží plátcem z jiného členského státu do tuzemska dle ustanovení § 16 odst. 3 písm. a) zákona o DPH považuje za pořízení zboží z jiného členského státu EU, vznikne plátci v tuzemsku povinnost přiznat z tohoto přemístění daň jako při pořízení.

Při dovozu máte povinnost přiznat a zaplatit daň i tehdy, pokud za zboží není placeno

Aby plátce přiznal z dovezeného zboží daň ve správné výši, musí být správně stanoven základ daně z dovezeného zboží. Jelikož dovoz zboží je v § 20 zákona o DPH definován jako vstup zboží ze třetí země na území EU a povinnost přiznat a zaplatit daň z dovezeného zboží není vázána na převod práva nakládat se zbožím jako vlastník, ale na to, do jakého celního režimu bylo zboží propuštěno (viz. ustanovení § 23 odst. 1 zákona o DPH) vzniká při dovozu zboží povinnost přiznat a zaplatit daň i v případech, kdy za dovážené zboží není placeno. Takže základem daně při dovozu není výše úplaty, ale plátce musí základ daně stanovit podle pravidel definovaných v ustanovení § 38 odst. 1 zákona o DPH.

Základem daně při dovozu je součet:

1. základu pro vyměření cla včetně cla, dávek a poplatků splatných z důvodu dovozu zboží, pokud již nejsou zahrnuty do základu pro vyměření cla – jedná se o hodnoty, které jsou uvedeny v rozhodnutí o propuštění zboží do režimu, a to celní hodnotu určenou dle čl. 71 a 72 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013 (Celní kodex) uvedenou v celním prohlášení a hodnotu cla vyměřeného celním úřadem ,
2. vedlejších výdajů vzniklých do prvního místa určení v tuzemsku, popřípadě do dalšího místa určení na území Evropského společenství, pokud je toto místo při uskutečnění zdanitelného plnění známo, pokud nejsou zahrnuty do základu DPH podle písmena a) a
3. spotřební daně, pokud není v ustanovení § 41 zákona o DPH stanoveno jinak.

Aby byl základ daně při dovozu stanoven správně, musí být správně definovány částky, které do jeho kalkulace vstupují.

První částkou, která do kalkulace základu DPH při dovozu zboží vstupuje, je základ pro vyměření cla neboli celní hodnota zboží. Vzhledem k tomu, že je pro správné stanovení základu daně při dovozu nutné přičítat k hodnotě základu pro výpočet cla a k hodnotě cla pouze ty vedlejší výdaje, které nejsou zahrnuty do celní hodnoty, je nutné pochopit konstrukci stanovení celní hodnoty tak, jak je definována v celních předpisech.

Celní hodnotou dovezeného zboží je dle ustanovení čl. 70 celního kodexu převodní hodnota, tzn. cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za zboží prodané pro vývoz na celní území Společenství. Cenou, která byla nebo má být za zboží skutečně zaplacena, se rozumí celková platba, která byla nebo má být uskutečněna mezi prodávajícím a kupujícím ve prospěch prodávajícího za dovážené zboží. Zahrnuje veškeré platby, které uskutečnil nebo má uskutečnit kupující jako podmínku prodeje dováženého zboží prodávajícímu nebo třetí osobě k uspokojení závazku prodávajícího.

Tento postup se používá i v případech stanovení celní hodnoty u zboží, které není dováženo za úplatu. V těchto případech vychází celní hodnota z hodnoty, která by za zboží byla do zahraničí zaplacena v případě, kdyby bylo prodáváno.

Při určení celní hodnoty se k převodní hodnotě, pokud v ní již nejsou zahrnuty, připočtou mimo další prvky uvedené v ustanovení čl. 71 Celního kodexu zejména:

• provize a odměny za zprostředkování, s výjimkou nákupních provizí, které jsou hrazeny kupujícím a nejsou zahrnuty k ceně zboží,
• náklady na balení zahrnující jak práci, tak materiál, které jsou hrazeny kupujícím a nejsou zahrnuty k ceně zboží,
• náklady na dopravu a pojištění dováženého zboží až na místo, kde zboží vstupuje na celní území Společenství,
• náklady na nakládku, vykládku a manipulaci spojené s dopravou dováženého zboží až na místo, kde zboží vstupuje na celní území Společenství.

Při určení celní hodnoty se k převodní hodnotě, za předpokladu že jsou odlišeny od vlastní ceny zboží, nezapočítávají mimo další prvky uvedené v ustanovení čl. 72 Celního kodexu zejména:

• náklady na dopravu zboží po jeho příchodu na místo, kde vstoupilo na celní území Společenství,
• dovozní cla a jiné poplatky splatné ve Společenství při dovozu nebo prodeji zboží,
• nákupní provize.

Postup při stanovení celní hodnoty ovlivňuje dodací podmínka sjednaná ve smlouvě, na jejímž základě je zboží dováženo. Více informací se dozvíte ve článku Dodací doložky INCOTERMS®2020: co musíte vědět. Dodací podmínka mimo jiné rozděluje mezi smluvní partnery náklady spojené s dodávkou zboží, tzn. že určuje, který ze smluvních partnerů hradí konkrétní část nákladů spojených s dodávkou zboží ze třetí země (např. nakládku zboží, dopravu zboží, pojištění zboží, vykládku apod.).

Při stanovování základu DPH při dovozu zboží a zejména při stanovování výše vedlejších výdajů vzniklých do prvního místa určení v tuzemsku, které do základu DPH vstupují, je nutné zkoumat, zda již tyto vedlejší náklady nebo jejich část nebyly zahrnuty do základu pro vyměření cla (celní hodnoty). To se týká především vedlejších nákladů na přepravu a pojištění dováženého zboží, nakládku, vykládku a na manipulaci se zbožím v souvislosti s jeho přepravou.

Dalšími částkami, které vstupují do kalkulace základu daně při dovozu zboží, jsou hodnoty vedlejších výdajů vzniklých do prvního místa určení v tuzemsku. Počítají se ale pouze ty, které nejsou zahrnuty v celní hodnotě (viz výše).

Do základu DPH při dovozu zboží se přičítají (i s přihlédnutím k závěrům přijatým Ministerstvem financí České republiky a uvedeným v zápise z Koordinačního výboru – příspěvek 60/08.06.05 – Vymezení vedlejších výdajů pro účely výpočtu základu daně při dovozu zboží dle § 38 zákona o DPH) hodnoty následujících výdajů:

• náklady na dopravu zboží,
• náklady na logistické služby, např. skladovací služby/krátkodobé skladování vč. přebalení, přeložení zboží na jiný dopravní prostředek atp. a to v případech, že tyto služby jsou objektivně vyvolány z důvodů samotné přepravy zboží,
• náklady na provize za zprostředkování přepravy,
• náklady na manipulaci se zbožím po cestě ze třetí země včetně nakládky a vykládky,
• náklady na služby celního deklaranta, tzn. služby spočívající v zajišťování celních formalit (ukončování různých režimů, navrhování zboží do režimů).

Uvedené platí pouze pokud tyto výdaje vznikly do prvního místa určení v tuzemsku (včetně), které je v ustanovení § 38 odst. 2 zákona o DPH definováno jako místo uvedené v přepravním dokladu, na jehož základě je zboží dováženo do dovážejícího členského státu, nebo místo prvního přeložení zboží v dovážejícím členském státě (pokud není toto místo uvedeno v přepravním dokladu).

Od 1. října 2021 bylo zrušeno pravidlo, že od daně je osvobozen dovoz zboží do tuzemska, jehož hodnota nepřesahuje 22 EUR.

Pokud jste plátcem DPH

Příjemce (dovozce) standardně přizná DPH z dovozu zboží bez ohledu na hodnotu v rámci daňového přiznání. Zároveň si může uplatnit nárok na odpočet daně z dovozu zboží, pokud splňuje zákonné podmínky.

Pokud nejste registrován k DPH

V roli příjemce (dovozce) zboží bude existovat několik způsobů, jak lze odvést DPH z dovozu zboží, a to v návaznosti na vlastní hodnotu zboží. V případě dovozu zboží s hodnotou nižší než 150 EUR (dovoz osvobozený od cla) bude možné využít:

• Standardní celní řízení: DPH odvádí deklarant (zpravidla příjemce zboží) přímo celnímu úřadu.
• Nový zvláštní režim při dovozu zboží nízké hodnoty: DPH vybere od koncového příjemce osoba, která je držitelem povolení k použití tohoto zvláštního režimu, například poštovní nebo přepravní společnost, a odvede ji namísto příjemce celnímu úřadu.
• Dovozní režim zvláštního režimu jednoho správního místa: DPH odvádí namísto příjemce zboží osoba registrovaná do dovozního režimu, zpravidla dodavatel nebo provozovatel elektronického rozhraní – digitální platforma.

Text byl připraven ve spolupráci s REINOHA consulting.